Rastafariánství

Smyslem následujícího textu je ve stručnosti obeznámit čtenáře s tématem v jeho obecné rovině. Pro více informací je možné využít početné internetové zdroje. Zde je ovšem nutná jistá opatrnost. Internet, a to jak český tak světový, obsahuje mnoho textů, které podávají ne zcela přesné a někdy dokonce naprosto mylné informace. Pro vyhledávání validních podkladů v českém jazyce je proto možné doporučit webové stránky OneLove.cz, které obsahují řadu zajímavých článků a pro informace
v angličtině pak například článek pod heslem Rastafari na anglické verzi Wikipedie.

Vznik a historie

Rastafariánství je kulturně-duchovní směr, který vznikl na ostrově Jamajka ve 30.letech 20. století. Jeho zrod je vázaný na období po korunovaci amharského šlechtice Rase Tafariho Makonnena etiopským císařem. K té došlo 2. listopadu roku 1930 a Makonnen při ní přijal korunovační jméno Haile Selassie I., ke kterému náležela řada titulů jako například: Král králů, Pán pánů, Vítězný lev z rodu Judova atp. Haile Selassie I. byl tak 225. dědicem trůnu v šalomounské linii panovníků, která vychází z rodu krále Davida.

Na Jamajce se v té době nezávisle na sobě začalo ozývat několik duchovních, kteří na základě císařova původu a znalosti výkladu biblických textů dospěli k závěru, že právě skrze Selassiho se svět dočkal druhého příchodu Krista, o kterém hovoří Bible. Tuto vizi, ačkoliv nevědomky, podpořil již o několik let dříve i jamajský novinář, řečník a aktivista Marcus Garvey, který v roce 1920 pronesl větu: "Pohlédněte do Afriky, kdy se
s korunovací černého krále přiblíží osvobození na dosah ruky." Mnoho prvních rastafariánů, kteří se rekrutovali právě z řad Garveyho příznivců, následně označilo jeho slova za prorockou předzvěst nástupu Haile Selassiho na trůn a Garveyho stavěli do role proroka. Sám Marcus Garvey se však s rastafariánstvím nikdy neztotožňoval.

Jedním z nejznámějších propagátorů Selassiho duchovního významu byl v těchto raných dobách jednoznačně Leonard Percival Howell, který je znám rovněž jako zakladatel první rastafariánské osady zvané Pinnacle, jenž byla zbudováná ve farnosti Svaté Kateřiny na jihovýchodě Jamajky.

Název

Jak může být z textu patrné, název hnutí vznikl spojením císařova šlechtického titulu "Ras" a jeho jména "Tafari", jenž užíval v období před korunovací. Vzhledem k tomu, že rastafariáni spatřují v jeho osobě ztělesnění Boží moci a druhý příchod Krista v královské podobě, uvádí se před jménem Rastafari označení Jah, jenž je pokráceným tvarem biblického Božího jména Jahweh.

Vývoj a hudební projev

Od svých prvopočátků až do dnešních dnů prošlo rastafariánství prudkým rozvojem
a stalo se celosvětově působícím uskupením. K jeho rozšíření přispěl bezesporu i hudební styl Reggae. Jedná se o rastafariánskou evangelickou hudbu, která díky svým líbivým rytmům a melodiím získala mnoho příznivců napříč kontinenty a dostala se do repertoáru
i těch kapel, které přejaly pouze její zvuk bez spirituální podstaty. Pravděpodobně nejproslulejším představitelem Reggae je jamajský zpěvák Bob Marley.

Méně známým, však duchovně významnějším hudebním projevem je tzv. Nyahbinghi nebo také Nyahbinghi Chants. Jde o hru na perkusní nástroje, často doprovázenou zpěvem textů, které tvoří například úryvky z Bible. Hlavní roli zde hrají tři typy bubnů: Thunder, Fundeh a Kete, které se od sebe liší tónem ladění.

Struktura a symbolika

Uvnitř Rastafariánského hnutí v současné době působí několik organisovaných celků. Mezi nejznámější takové podskupiny patří komunity Bobo Shanti, Řád Nyahbinghi, a 12 kmenů izraelských. Každé z těchto uskupení má specifický náhled a přístup k některým aspektům, v základních principech se však shodují. Ne všichni rastafariáni se ovšem musí nutně hlásit k některé z těchto skupin.

Mezi typické a nejviditelnější symboly patří kupříkladu rudo-zlato-zelená trikolora, vyobrazení Lva z rodu Judova či vlasová úprava zvaná Natty Dreadlocks (neboli také dready). Dalším typickým prvkem jsou specifické stravovací zásady. Většina rastafariánů patří mezi vegetariány či dokonce vegany. Svůj jídelníček řídí podle zásad tzv. Ital diety, která stanovuje požívat vše čisté, naturální a pokud možno bez chemických přísad. Pokud se v jídelníčku některých rastamanů objevuje maso, nemělo by to být maso vepřové (stejně jako v některých jiných kulturách je považováno za nečisté) nebo maso tvorů, kteří se živí mršinami. K této dietě patří i vynechání alkoholu či jakýchkoliv jiných drog. Principem je, nepřijímat stravou cokoliv, co by znečistilo tělo, neboť to s sebou nese ruku v ruce i znečištění duše.

Lehce kontroverzní je role konopí setého. Mezi obyvateli západního světa je to možná první symbol, který při vyřčení názvu hnutí přijde na mysl. Jeho význam však ve skutečnosti není zdaleka stěžejní. Konopí, které rastafariání nazývají řadou dalších termínů jako například Kaya či Bylina moudrosti, je považováno za dar krále Šalomouna, neboť první rostlina byla dle legendy nalezena právě na jeho hrobě. V rastafariánství se užívá při duchovních shromážděních jako prostředek pro oproštění ducha od světských útrap a otevření se boží moudrosti. Dle některých pramenů je však celosvětově více rastafariánů, kteří konopí nekouří, nežli těch, kteří ano. Mimo to je však konopí ceněno
i pro své léčebné účinky, hraje roli v kuchyni jako přísada jídel či ve výrobě oděvů.

Shrnutí

Rastafariánství je obecně považováno spíše za duchovní způsob života, nežli za náboženství jako takové. Stoupenci hnutí, nebo chcete-li tohoto myšlenkového proudu, směřují svou pozornost k osobnosti a učení císaře Haile Selassiho I., neboť v něm spatřují dlouho očekávného vykupitele, osvoboditele a vtělení Boží moci. Společná všem rastafariánům je snaha oprostit se od mocenských politicko-sociálních systémů, které se v rámci hnutí obecně nazývají termínem Babylon a naopak souznít s naturálními principy přírody, za současného ctění základních mravních principů lidské společnosti.